Maturitní ples

Je páteční večer, druhého prosince, a já právě vcházím se svou sestrou do píseckého kulturního domu. Ve vchodové hale postává mnoho lidí a my se snažíme prodrat dovnitř. V ruce pevně svírám svůj lístek, a rozhlížím se všude kolem. Jeden pán mi z lístku odtrhává koncovou část, druhý mě popadá za ruku a obtáčí mi kolem ní stříbrný papírový náramek. S tím, jak postupuji, se zvyšuje hladina hluku, a v záplavě všech nových podnětů začínám mít v hlavě chaos. I přes to jsem však nesmírně natěšená a zvědavá, co se bude dít. Jdu totiž poprvé na maturitní ples.

Jedná se o akci třídy 6.F z Gymnázia Písek, uspořádané na oslavu jejich vstupu do matruantského stavu. Když po odložení kabátů do přeplněné šatny procházíme prostory budovy směrem k hlavnímu sálu, obdivujeme krásnou výzdobu v podobě balonků, namalovaných kulis i rozvěšených fotek maturantů. V hlavním sále už je všechno připravené a desítky postávajících lidí netrpělivě čekají, až to vypukne. S Anetkou se vydáváme hledat místo, ze kterého dobře uvidíme. Definitivně se rozhodujeme zůstat na jednom z balkónů a pozorovat úvodní ceremoniál z výšky.

Jelikož jsme dorazili téměř o hodinu později, nemusíme už dlouho čekat. Sotva se rozkoukáme, začíná hrát hudba a na pódium přichází všem známý moderátor Jakub Kajtman. Ples se rozhodl započít vtipným vyprávěním, které má divákům objasnit hlavní téma akce, předávání Oskarů, jímž prý byli samotnou americkou Filmovou akademií pověřeni třídní učitelka 6.F Andrea Hroudová a ředitel naší školy, pan Petr Pícha. A tak si po přivítání všech kantorů a několika nádherných předtančeních maturanti postupně začínají chodit pro zlaté sošky a šerpy. Pod nohama mají rozvinutý červený koberec, na kterém přistává nemalé množství lesknoucích se drobáků.

Atmosféra v sále je kouzelná. Všechny dívky mají překrásné šaty, mnohdy až na zem, chlapci elegantní obleky. Z reproduktorů hrají nejlepší úryvky ze známých písniček doprovázené hlasitým jásáním publika, a moderátor k tomu na maturanty prozrazuje všelijaké zajímavosti, které se o nich dozvěděl. Mnoho studentů se také rozhodlo podpořit své přátele v maturitním ročníku originálními transparenty, které vlastnoručně vyrobili. Úvod plesu však brzy končí a po projevech žáků a pana ředitele se lidé začínají rozcházet do všech světových stran. Někteří zůstávají v hlavním sále, jiní se přesouvají na diskotéku či krátké občerstvení u baru a v restauraci.

Zatímco se sestrou čekáme na kamaráda, který se na ples rozhodl dorazit ještě později, postupně procházíme prostory kulturního domu. Obě jsme nadšené, na kolik známých a přátel při tom narážíme. Tomáš zanedlouho přichází. Společně si dáváme něco k pití, a pak vyrážíme rovnou na diskotéku, která už je v plném proudu. Povídat si není možné, jelikož neslyšíme ani vlastního slova, a tak nám nezbývá, než se pustit do tance. Skákání do rytmu hudby si moc užíváme. Je to skvělá příležitost, jak se odreagovat. Po nějaké době začínáme být unavení, a tak odcházíme zpět k baru dát si malou přestávku.

Po pauze si říkáme, že by byla škoda, abychom si ještě nezkusili nějaké pěkné společenské tance. Tomáš si na nás se sestrou tedy sežene posilu a společně se vydáváme do hlavního sálu. Tančíme tam v párech za doprovodu živé kapely. Ručičky na hodinách se však rychle posunují a mně i Anetce je moc líto, když musíme v rodičům slíbený čas z plesu odejít. Rozloučíme se s partou a naposledy si projdeme všechny místnosti. Kulturní dům pak před půlnocí opouštíme naplněny skvělým zážitkem.