Všechno to začalo v pátek dopoledne, 3.října. Ještě s naší učitelkou francouzštiny jsme přecházely od Národní pařížské opery (Opéra National de Paris) k Muzeu parfému (Musée du Parfum). Najednou vidíme dvě mladé dívky s tmavými dlouhými vlasy a snědou pletí. Jedna ukazuje náhodně vytipované paní mapu a vyptává se na cestu. Starší dáma se jí pokouší cestu ukázat, zatímco jí druhá dívka rozepíná kabelku, schovanou pod chytře rozloženou mapou.
Takovéto kapesní krádeže jsou ve velkoměstech bohužel každodenní záležitostí a někteří naši spoluobčané tímto způsobem využívají dobroty zmatených turistů či jiných lidí, ochotných pomoci. My, skupina patnácti nezletilých naivních dívek, jsme však byly vskutku šokovány. A to jak samotným zločinem, tak i jeho provedením.
„Kapsáři využívají své příležitosti při nepozornosti lidí a jejich neopatrného zacházení se svými osobními věcmi, kradou tak bleskově a nepozorovaně, že se okradený o chybějících věcech dozví často až později a mnohdy i na jiném místě. Zkušený zloděj dokáže vytipovanou věc ukrást do dvou sekund.“ čtu varování policie.
Jako bychom nebyly už tak dost vystrašené, krátce po obědě jsme ty samé dvě zlodějky potkaly znovu během několikahodinového rozchodu. Šla jsem s dvěma kamarádkami po Quai des Tuileries podél Seiny a měly jsme namířeno do Latinské čtvrti (Quartier latin). Po chvilce jsme se jen tak náhodou zastavily u jednoho stánku se suvenýry, když nám došlo, koho vidíme dvacet metrů za námi.
„Holky pojďte rychle. A držte si kabelky!“ rozkázala nám Nela mírně rozklepaným hlasem.
Pokračovaly jsme tedy svižnou chůzí a řeku jsme přešly po nejbližším mostě.
Za další dvě hodiny jsme se spokojeně vracely z Latinské čtvrti k metru u Pont Neuf. Seděly jsme v jakémsi výklenku na kraji mostu a chtěly jsme si dát menší svačinu. Najednou se na semaforu rozsvítila červená a přímo před námi zastavilo policejní auto. V něm seděly ony dvě mladé kapsářky, na které jsme během dne již dvakrát narazily.
Policejní stanice po celé francouzské metropoli čelí denně v době vrcholící letní sezony a na začátku podzimu frontám zmatených cizinců, jejichž dovolenou zničily nenechavé prsty pobertů. Nicméně musím říci, že svou práci tu policie odvádí skutečně velmi dobře a rychle, i přes četnost těchto případů. Dopadení zlodějek ještě ten den nás velmi příjemně překvapilo a jelikož nám nic odcizeno nebylo, celá tato událost nás neodradila od plánování další návštěvy tohoto krásného města. Jak řekl zástupce velitele pořádkové pařížské policie Alain Queant, v Paříži nemají víc problémů než v jakémkoliv jiném velkém evropském městě. Prostě se to může stát každému, kdykoli a kdekoli.
